Praxe s Gulnaaz

25.08.2018

Gulnaaz Dashti je jedna ze studentek BKS Iyengara, která učí v RIMYI institutu, a má i svoji školu asi 15 min jízdy autem od Model Colony. Začala studovat s Iyengarem, Geetou a Prashantem v r.1990 a od 1998 učí obecné lekce i medical. Je to jedna z pohodových učitelek, stále se usmívá, je vtipná, ale umí být i hodně pevná a přímá a klidně řekne lidem, že smrdí, ať se koukají umýt, než jdou na lekce.

Chtěla jsem ji navštívit proto, že mi byla od začátku sympatická, a mimo jiné i ze zvědavosti, jelikož její studio se nazývá Yoganjali, což jsem se dozvěděla při mém druhém pobytu zde. Také pro její jasný styl výuky, intenzivní a hravý, který jsem viděla minulé roky při pozorování úvodních lekcí. 

Říkala jsem Gulnaaz o našem Anjali a smála se, jméno pro její studio prý vybíral Guruji. Jeli jsme na její nedělní lekci pro učitele od 9:30 na Baner road. Malý prostor v 1.patře Rohit residence, dostatek stěn, správně po indicku všechno uzené a špinavé. Nebyla to klasická lekce, ale hovořila k nám jako k praktikujícím, tzn. dávala konkrétní individuální podněty každému na téma kolen.

Jeden typ kolen je ztuhlý, tzn. nejde propnout a natáhnout, podkolení není otevřené, tzn že při pozicích jako Hrdina či Bhekasana může dojít ke zranění když koleno nemá průpravu a otevření. Takoví lidé se nemusí bát silně tlačit dozadu, ze všech 4 růžků kolene. Aby se taková kolena dostala do Vírásany a nezranila se, nejprve koleno musí umět být natažené, rovné a vzadu otevřené. Vytváříme tedy nejprve prostor uvnitř kolene, posilujeme ho, a proto se dělají nejprve (a speciálně u ztuhlých lidí!) hýbací dynamické stojné pozice. Opět zde platí, pokrčená kolena v různých pozicích znamená, že za prvé netlačíte chodily, tím nestabilizujete základnu a všechna tíha a tlak jdou do páteře, páteř se těžko prodlouží, tzn. vliv na nervový systém, nezklidní se a neutiší se aktivita mozku.

Druhý typ kolene je hypermobilní, příliš propnutý. Tam je třeba naopak zpevňovat a jen se soustředit na zvedání kvadricepsu a tudíž čéšky, dokud se to koleno neposílí. Samozřejmě platí tlak paty do země. Zůstává-li koleno měkké, nestabilní tak např. ve stojných se to promítne do pánve a co teprve páteř. V pozicích pak platí to stejné jako výše, a ty těžší jako např. Visvamitrasana, Vasišthásana, Hanumanásana nic moc. Opravdu to není jen o tom, dostat se do pozice, ale umět to tělo využít a cítit.

Gulnaaz na mě ukázala hypermobilní koleno v Trikonasaně, a jak použít blok pod nohu. Blok se umístí hranou pod horní část holení kosti. Pod lýtkový sval to nemá smysl. KOST se musí naučit, kde je její místo v prostoru. Stále platí silně zvedat kvadricepsy.

Dále jsme dělali použití lana v Supta Padangušthásaně 1. Pro ztuhlá kolena je v pořádku dát lano okolo čéšky zeshora a zespoda, a táhnout silně, ale pro druhý případ to je naopak horší a prohloubila by se nerovnováha, takže se dává pouze nad čéšku, aby byla tažena jen stehenní kost, a vůbec ne holení. (Holení se také trochu pohne, ale ne tolik jako s lanem). Je třeba najít individuálně místo, kde ucítíte ustoupení stehenní kosti.

Zásadní věc, co Gulnaaz sdělila bylo, že na západě učíme (mluvím o Iyengar joze) příliš pomalu, a příliš dlouho lidi necháváme v pozicích. Pro ztuhlé lidi to je akorát skvělá šance jim přivodit větší zranění. Tady podle mě moc netuší, že u nás existují otevřené lekce, a že začátečníci můžou přijít do pokročilých lekcí, pro ně jsou zde úrovně odstupňované podle dovedností lidí samozřejmostí. Když přijde nový člověk do lekce, tak ho máme v první řadě vést ke cvičení, naučit ho pozice, jednu za druhou, bez nějakého dlouhého vysvětlování. Lidé se chtějí hýbat. I když jako Iyengar učitelé hned vidíme, že má student např. hypermobilní kolena, spadlý klenby, lordózu, skoliózu atd. tak ho hned nevyděste a neříkejte mu, co všechno v těle mu nefunguje, a co by měl, a neobklopte ho pomůckami, ale prostě ho nechte cvičit. Nepoužívejte židle, bloky ani pásky, nechápe proč a k čemu. A když s Vámi ten student je dva, tři roky a prokáže hlubší zájem, rozvíjí se, a učí se, tak s ním začněte pracovat více a detailněji.

Sobotní soukromka s Gulnaaz pro mě byla o stoji na hlavě. To je neverending story. Ale posouvám to. Parsva Eka Páda - pořádně noha do strany, nezarazit se v úhlu 45 stupňů, pořádně patu až ke zdi, do linie se sedací kostí. Pak pracuj zadkem v opačném směru. To samé Utthita Hasta Padangusthásana, pořádně do strany. "First get the alignment, then you work on details" Přináší mi nové pochopení a význam slova alignment. Myslela jsem, že alignment je ta konečná preciznost, a hle, nejdřív se dostaň do základního tvaru pozice, jako v Light on Yoga, pak začni zlepšovat. Nejdřív udělej pozici na hrubo. Je jedno, že teď nejsou věci na centimetry přesně. Zkoušej, vystup z ohraničení, ze škatulek. ...Hm, Ale my jsme takto učeni u nás...Jste zbytečně ztuhlí díky tomu, že máte ty vaše osnovy na zkoušky, hýbejte tělem všemi směry, zkoušejte i těžší věci, když to nepůjde, netlačte a jděte na další. Ok, ano má praxe začíná opět vypadat jinak. Líbí se mi jak se to proměňuje. To je ale základní práce.

Pro srovnání Geeta oproti tomu hovoří k lidem jako k pokročilým (ač co jsme tu mluvili s lidmi, tak většina z nás se vůbec pokročilí necítí - a tím myslím lidi, který drží 10 min Síršásanu, mají třeba západní Intermediate 3 certifikaci, i vedou terapeutický lekce, a udělají tělem ledacos) a z jejího vedení vyplývá, že zase po nás chce úplně jiný typ praxe, zkoumání, cítění, pozorování, korigování sebe sama za základě poměřování, držení pozic několik minut, sebe motivace a překonávání i pro těžší věci, vnímání prožitků mentálních atd.) Rayova práce a Prashantova práce je opět úplně jiná :) 

Gulnaaz pak vedla i jednu ženskou sobotní lekci v Institutu. Tady jsme se dost zapotili, dělala základní průpravy v baby záklonech, které nám pěkně ztížila. Např. si vyzkoušejte v lehu na břiše, paže dopředu do Urdhva Hastasany, střídavé zvedání paží a nohou 😊 Všechny to bavilo, nedala nám chvíli oddychu. Pak hodně Dhanurásan, Páršva Dhanurásan, Urdhva Dhanurásan a variace Eka páda (jedna noha zvednutá v mostu nahoru) atd. Často si myslíme, že už víc nezvládneme, a proto často zastavíme sami sebe, a nejdeme dál. To je velká škoda. Když nás ale někdo nekompromisně donutí, najednou vidíme, že to jde. Mysl pak ztratí tu neochotu a přestane se vyhýbat "bolesti" a prostě jedete a neděláte ze sebe chudáčka a najednou to jde. Najednou je prostor a volnost a "mentální" bolest mizí.